Akumulace

Spolu s novou úpravou jímání, vedenou komisí profesora příbramské Hornické akademie Karla Heyrovského, byla zřízena osmiboká  trychtýřovitá šachtice o objemu asi 1 200 litrů. Během pitných hodin se zásoba vyčerpala a přes noc znovu doplnila; uváděna je kapacita až 8 000 pohárů denně. Nová nádrž měla větší rozměry a lépe chránila pramen před povrchovou vodou. O celé  akci bylo  vydáno odborné pojednání v publikaci dr. Franze Opitze.

Rezervoáry minerální vody pro Nové lázně. Zavedení mechanického čerpání a tlakového vedení minerální vody do lázeňského ústavu. Po předchozích neúspěšných pokusech překonat přibližně padesátimetrový výškový rozdíl byl roku 1869-70 realizován použitelný projekt. V západní části Ferdinandovy kolonády bylo instalováno čerpadlo, které tlačilo minerální vodu potrubím do lázeňského ústavu v horní části města.

Rudolfsbäder (Mischwasser). Plán akumulačního systému Nových lázní pro Ferdinandovu a Rudolfovu vodu a jeho propojení s rezervoárem na Kreuzbergu. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání (2026).

Vodojem Rudolfova pramene a plánované napojení pramenů Pottova údolí. Historická mapa zachycuje vodojem Rudolfova pramene v místě pozdějšího vodojemu a čerpací stanice, vybudovaných roku 1928 firmou Rumpel. Napojení pramenů Pottova údolí je zatím pouze schematicky naznačeno. Prelátův pramen dosud není na vodovodní systém napojen. M1131

Vybudován nový rezervoár v místě pramene a rekonstruováno přívodní potrubí.

Spolu s kompletní rekonstrukcí prameniště vybudovány 3  nové rezervoáry.

Průřez na stavbu dvou vodojemů kruhového průřezu ze železového betonu na minerální vodu v Mariánských Lázních.“ Náčrt/projekt provedení stavby dvou nádrží na minerální vodu s kruhovým průřezem v Mariánských Lázních.
Objem první nádrže 950 hl, druhé 250 hl.. Výkres znázorňující řez dvěma akumulačními [nádržemi] minerální vody. První průměr 9 m, druhá 4 m. Není dohledáno, zda objekt existuje (2026).

Projekt výstavby centrální akumulace a čerpací stanice u Ferdinandových pramenů. Součástí návrhu byly vlastní rezervoáry minerální vody určené pro pitné a vanové kúry. Akumulační nádrže kruhového půdorysu o objemu 270 a 970 hl byly navrženy v prostoru prameniště. Výstupní roury nového jímadla ústily do měděných přelivných těles, jejichž přelivy se nacházely přibližně 1,70 metru pod povrchem. Voda byla vedena do měděné vyrovnávací nádrže s měřicím zařízením a následně do nádržky určené pro koupelovou vodu. Tyto prvky byly umístěny v betonové obslužné místnosti. Čtyři přelivy nového zařízení poskytovaly dohromady přibližně 90 l/min, což podle Wintera znamenalo zvýšení vydatnosti přibližně o 60 l/min oproti starému prameni. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt existuje ale je nepřístupný (2026).

Akumulační nádrž s čerpací stanicí v údolí Úšovického potoka nedaleko Úšovic představuje mimořádně zachovalou součást historické lázeňské infrastruktury. Kombinované akumulační a čerpací zařízení bylo realizováno podle dokumentace stavební a strojírenské společnosti G. Rumpel A. G., specializované na výstavbu vodovodů a souvisejících technických zařízení, s oblastní pobočkou ve Františkových Lázních. Akumulační nádrž (Mineralwasserbehälter) o objemu 150 m³ slouží ke shromažďování minerálních vod z pramenů Pottova údolí, Balbínova pramene a Rudolfových pramenů I, II a III.

Stanice je provedena z železobetonu jako podzemní objekt chráněný zemním valem, přístupný betonovým schodištěm. Vnitřní prostor je rozdělen do čtyř komor zahrnujících strojovnu, dva rezervoáry se směsnou jímkou a potrubní komoru. Ústředním prostorem je elektrifikovaná čerpací stanice s mohutnou expanzní nádobou, na úrovni terénu chráněnou plechovým přístřeškem. K objektu se dochovala kompletní technická dokumentace ze 30. let 20. století, včetně výkresů bednění pro betonáž.

Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt existuje, ale není přístupný (2026).

Na podzim roku 1929 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce jímání Mariiných pramenů podle dokumentace společnosti G. Rumpel A. G. Původní akumulační nádrž byla rozdělena na dvě části, v nichž vzniklo celkem pět sond. Soustava vrtů dosahovala hloubky až 30 metrů. Nové zařízení zahrnovalo šest zvonovitých jímacích těles pro minerální vodu a dvě samostatné jímky pro záchyt suchého oxidu uhličitého (CO₂). Chemické analýzy prokázaly vysokou čistotu zachycovaného plynu s obsahem 99,3 % CO₂ a 0,0083 % sirovodíku (H₂S). Rekonstrukci podrobně zachycují technické zprávy dr. Benna Wintera z let 1929–1931, včetně půdorysů, řezů a situačních výkresů.

Archivní dokumentace: M 1146, M 1148, M1153, M1163, P1080238.

Plány sekundární akumulace všech tří pramenů minerální vody v podobě vodojemu pod kolonádou o objemu 520 m³. Systém tvořily dvě kruhové válcové železobetonové nádrže s rovným dnem. Výkresy společnosti G. Rumpel A. G. zachycují detail cisterny na plyn, půdorys akumulační nádrže i situaci vodovodu minerální vody.

Rekonstrukce akumulace a distribuce Křížového pramene. Historie jímání minerálního pramene Křížový. Mariánské Lázně: projekt rekonstrukce pramene „Křížový III“ a vybudování nového pramene „Křížový IV“ .

Dle výkresů Kantnera (1961) prameny napojeny na Ústřední a Mariiny prameny, dále na Lesní pramen a patrně Křížový. Akumulace slouží pro zásobování Nových Lázní.

Schéma Hydroprojektu z roku 1981 dokumentuje provozní infrastrukturu Ferdinandových a Rudolfových pramenů – způsob jejich jímání, akumulaci, čerpání a rozvod minerální vody mezi jednotlivými zdroji, čerpacími stanicemi a plnírnou. Výkres názorně ukazuje, že pramenný systém netvoří jednotlivý pramen, ale rozsáhlá technická síť propojených jímacích, akumulačních a transportních prvků.