do 1914

První léčebné pobyty u Mariina pramene se uskutečňovaly již ve druhé čtvrtině 15. století. Dokládají je mimo jiné nálezy keramiky z místního rašeliniště, datované do přelomu 15. a 16. století.

V dopise z 16. března 1606 popsal lékař Michael Raudenius průzkum Smraďocha (dnešního Mariina pramene). Jeho léčivou sílu přisuzoval přítomnosti vitriolu v okolních horninách. Dobové kroniky zaznamenávají také pozoruhodný příběh dr. Prudentia, rady císaře Rudolfa II., který se podle svědectví po teplých koupelích v minerálních vodách Smraďochu zotavil z těžkého ochrnutí natolik, že mohl znovu chodit.

Pramen: Annales Teplenses, sv. II.

V roce 1609 užíval léčebné koupele ve Smraďochu (dnešním Mariině prameni) také Jáchym z Kolovrat, svobodný pán z Liebsteinu a majitel panství Rabštejn a Libkovice. Lázeňskou léčbu mu doporučil slavkovský lékař dr. Michael Raudenius.

Pramen: Bohuslav Balbín, s. 66.

Po místním komisionelním ohledání pod vedením G. F. Schindlera a úředního hejtmana kláštera bylo dodáno palivové a stavební dříví a zahájena výroba soli. Protože bylo území močálovité, Winter předpokládá, že v místě nejsilnějšího výstupu CO₂ bylo primitivně zřízeno zařízení či čerpadlo oddělující minerální vodu od močálové vody. Pozor: Nejedná se o doložený technický plán, ale o autorovu rekonstrukci. Místo: Močálovité území budoucího Ferdinandova pramene, v místě nejsilnějšího vývěru CO₂. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt již neexistuje (2026).

Lékárník Damian Schulz získává z pramene léčivou sůl.

Tepelský kanovník a lékárník Damián Schulz nahradil pařez dřevěným jímáním, vývěr obložil kamennými kvádry, chránil jej proti povrchovým vodám, zastřešil jej a poblíž vztyčil vysoký dřevěný kříž.

Nejstarší zmínka o prameni. Ambrožův pramen byl pojmenován podle opata tepelského kláštera z 18. století – Jeronýma Ambrože, který usiloval o zpřístupnění těchto zdrojů nemocným lidem. Dříve se mu také říkalo pramen Lásky.

Scrinci ve svém pojednání o tepelském léčivém prameni, vydaném roku 1760 v Augsburgu, popisuje šest pramenů. První z nich označuje jako „Sírovou koupel“ neboli „Smraďoch“ – dnešní Mariin pramen.

První  chemické  analýzy tří  pramenů tohoto prameniště  provedl pražský  chemik  Jan Anton Josef Scirinci, a jen o šest let později jej dalším chemickým zkouškám, vedle Ambrožova a Mariina pramen, podrobil také budoucí profesor Johann Josef Zauschner.

Již v roce 1786 je u Mariina pramene doložena jednoduchá roubená lázeňská stavba se čtyřmi koupelnami, nazývaná Marienbad. Voda se ohřívala ve velkých železných kotlích pod širým nebem. Právě tato skromná stavba dala později jméno celému lázeňskému městu. Již v roce 1788 stála u Mariina pramene první dřevěná lázeňská budova, kterou nechal vybudovat opat Trautmannsdorf. Prostá stavba se čtyřmi koupelnami využívala vodu ohřívanou ve velkých železných kotlích pod širým nebem. Nešlo ještě o komerční lázeňský provoz, ale spíše o zpřístupnění oblíbeného léčivého pramene veřejnosti.

Mariin pramen byl vyčištěn a stavebně upraven, zatímco okolní bažinatý terén byl zpřístupněn schůdnou cestou. Na podnět dr. J. J. Nehra byl roku 1808 u Mariina pramene postaven hostinec s koupelnami, známý jako Tracteur-Haus. V letech 1810–1812 následovala výstavba Starých lázní, předchůdce dnešních Centrálních lázní. Obě budovy spojovala s osadou U Kyselky přímá prašná cesta lemovaná alejí, založená před rokem 1811.

Roku 1812 byl Ambrožův pramen překryt dřevěným pavilónkem empírového slohu. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt již neexistuje (2026).

Opat Karel Kašpar Reitenberger nechal vybudovat promenádu mezi Křížovým a Novým, později Karolininým pramenem. K roku 1819 byl vystavěn také nový monumentální pavilon s kupolí, který stejně jako kolonádu vynášelo elegantní ionské sloupořadí. Honosnou neoklasicistní  stavbu  provedl tepelský stavitel Anton Thurner z Přimdy jako lehkou konstrukci ze dřeva a cihel, která nesměla příliš zatížit nestabilní podloží s cenným minerálním zdrojem. Mimořádná kultivovanost architektury vede některé  badatele k domněnkám, že za návrhem mohl stát v Praze působící vídeňský architekt a pedagog Georg Fischer, mj. autor zámku Kačina, nebo  pův. klášteního kostela Hybernů na Příkopech v Praze (Hybernia). V roce 1827 byl u kolonády vybudován promenádní sál pro pitné kůry. Kříž  nad pramenem by současně pozlacen a spolu s pavilonem se staly významným symbolem města.

V roce 1818 se v Mariánských Lázních léčil drážďanský lékař a vynálezce umělých minerálních vod dr. Struve. Kromě pitné kúry Křížovým pramenem, koupelí v Mariině prameni a slatinných obkladů experimentoval také s léčivým plynem unikajícím ze země. Po pěti týdnech zaznamenal výrazné zmírnění dlouhodobých dnavých obtíží. Své zkušenosti publikoval v pojednání, z něhož čerpal dr. Heidler v roce 1819.

Terénní úpravy, pažení a vysušení zeminy. Vývěr byl zakryt dřevěným roštem. Rok 1819 představuje první zásadní doložené zachycení Ferdinandova pramene. Po získání území Ferdinandova pramene tepelským klášterem bylo za opata Karla Reitenbergera okolí pramene vysušeno. Z vývěru byl odstraněn silný solný nános a pramen byl pečlivě opatřen masivním dřevěným jámovým roubením. Nad ním vznikl lehký dřevěný kryt. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt již neexistuje. (2026).

Stáčení a distribuce vod Křížového pramene z iniciativy hraběte Kolowrata započalo už okolo r. 1815. Přímo  u pramene bylo  vytvořeno jímání a malý sklad džbánků, který sloužila až  do dokončení  promenády. Poté byl roku 1819  severně nad Křížovým pramenem postaven  první menší zasilatelský dům neboli plnírna.

Obsahoval kancelář a prostory nutné pro stáčení, skladování a expedici vody. Zanedlouho  tento provoz expandoval v lukrativní podnikání, dávající  zaměstnání víc než čtyřiceti  dělníkům.

V roce 1820 byl lázeňský dům rozšířen o sprchové a parní lázně. Mariin pramen, využívaný především ke koupelím, získal roku 1821 nové jímání a první zastřešení. To bylo v roce 1828 znovu obnoveno.

Chemické prozkoumání pramene Josefem Janem Steinmannem. Přesné datum měření není uvedeno. Po zachycení pramene provedl profesor Josef Jan Steinmann jeho chemický rozbor. Výsledky následně publikoval. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání (2026).

V roce 1826 byl nad Ambrožovým pramenem postaven novogotický zdobený dřevěný pavilón, který sloužil až do roku 1925 a stal se námětem celé řady dobových pohlednic a fotografií. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt již neexistuje (2026).

Původní lehký dřevěný kryt nad jímáním byl odstraněn a nahrazen architektonickým zastřešením. Nad pramenem vznikla kopulovitá stavba, na kterou z východní i západní strany navazovaly kolonády v antickém slohu. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt je přístupný (2026).

Spolu s novou úpravou jímání, vedenou komisí profesora příbramské Hornické akademie Karla Heyrovského, byla zřízena osmiboká  trychtýřovitá šachtice o objemu asi 1 200 litrů. Během pitných hodin se zásoba vyčerpala a přes noc znovu doplnila; uváděna je kapacita až 8 000 pohárů denně. Nová nádrž měla větší rozměry a lépe chránila pramen před povrchovou vodou. O celé  akci bylo  vydáno odborné pojednání v publikaci dr. Franze Opitze.

Rudolfův pramen byl technicky upraven tak, aby voda nezůstávala v zanedbaném přírodním vývěru. Pramen byl připraven pro kontrolovaný odběr a následné léčebné využití. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání (2026).

Rezervoáry minerální vody pro Nové lázně. Zavedení mechanického čerpání a tlakového vedení minerální vody do lázeňského ústavu. Po předchozích neúspěšných pokusech překonat přibližně padesátimetrový výškový rozdíl byl roku 1869-70 realizován použitelný projekt. V západní části Ferdinandovy kolonády bylo instalováno čerpadlo, které tlačilo minerální vodu potrubím do lázeňského ústavu v horní části města. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt existuje, ale není přístupný (2026).

Zmínka o starém jímání Ambrožova pramene z roku 1870. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt již neexistuje (2026).

Odpařování minerální vody a výroba soli přímo u pramene. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt již neexistuje. (2026).

Chemický a gasometrický rozbor Ambrožova pramene. Po novém zachycení pramene (Neufassung) byl v Praze proveden nový rozbor vody a pramenných plynů. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt je přístupný (2026).

Nejstarším známým zdrojem Pottova údolí je Prelátův pramen (původně Pottova kyselka), doložený již před rokem 1890 a rekonstruovaný roku 1920. Jako jediný zde sloužil také k pitným kúrám. V letech 1905–1911 přibyly další mělké jímky železnatých kyselek, pojmenované Alfa, Beta, Gama, Delta, Schirmer či Putz. První úprava pramene, který do té doby vyvěral z jímacího historického pařezu. Původní název byl pramen Potta, podle údolí, v němž se nachází. Dnešní název má až od r. 1902, kdy ho díky zásluze preláta Gilberta Helmera získal tepelský klášter.

Zpráva o geolog., hydrogeolog. a tekton. situací v okolí Křížového pramene a možném ovlivnění pramene rekonstrukcí sousedních domů Kolbely a Zlatý anděl.

Podle projektu vídeňských architektu Hanse Miksche a Juliana Niedzielskeho byla na místě dřívějšího Promenádního sálu byla postavena dodnes existující novobarokní Hlavní kolonáda z litiny a oceli, napojená přímo na pavilon Křížového pramene.

Zachycení hlavního Rudolfova pramene v pramenném pavilonu u Karlovarské železnice. Technický výkres v měřítku 1 : 50 dokumentuje vlastní jímací šachtu, přístupný podzemní prostor se schodištěm a několik samostatných potrubních větví. Z jímání byl veden přepad, potrubí k čerpadlu městského rozvodu pitné minerální vody a samostatné vedení pro stáčení vody do lahví a k plnicímu domku. V půdorysu je zachycena také navazující potrubní a revizní šachta. Výkres je označen „podle E. Wächtera a provedení z roku 1902“ a nese jméno Josefa Schaffera. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt již neexistuje. (2026).

Projekt jímání a přívodu Starého Rudolfova pramene do Nových lázní z roku 1905. Půdorys a řezy podzemním rezervoárem se strojovnou zachycují jímací prostor, nádrž, čerpací zařízení a potrubní vedení. Autorem projektu je E. Wächtler. Výkres je zpracován v měřítku 1 : 50. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt existuje, ale není přístupný (2026).

Rudolfsbäder (Mischwasser). Plán akumulačního systému Nových lázní pro Ferdinandovu a Rudolfovu vodu a jeho propojení s rezervoárem na Kreuzbergu. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání (2026).

Výkres zachycení Rudolfova pramene III (Nového pramene) z roku 1909. Zobrazuje konstrukci jímání minerální vody, geologické vrstvy, napojení potrubí a situaci pramene v území. Dokumentuje technické řešení jímání a napojení pramene. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt není přístupný (2026).

Historický výkres z dubna 1909 zachycuje technické řešení jímání minerálních vod pod Prelátovým pramenem. Detailní půdorys a řez znázorňují konstrukci jímací šachty a navazující potrubí pro odvod minerální vody.

Archivní dokumentace: M 1130, ML 296.

Vodojem Rudolfova pramene a plánované napojení pramenů Pottova údolí. Historická mapa zachycuje vodojem Rudolfova pramene v místě pozdějšího vodojemu a čerpací stanice, vybudovaných roku 1928 firmou Rumpel. Napojení pramenů Pottova údolí je zatím pouze schematicky naznačeno. Prelátův pramen dosud není na vodovodní systém napojen. M1131

Plán na vybudování nového pramenného pavilonu nad Rudolfovým pramenem v Mariánských Lázních. Asi 1910. Dodnes existuje – je ohrožen (2026).

Půdorys a řez jímacího zařízení Mariiných pramenů před rokem 1910 a po jeho rekonstrukci. Prameny byly soustředěny do společného bazénu v budově o rozměrech přibližně 10,5 × 23,5 m. Hloubka jímání se zvýšila z původních 1,5 na 4 metry pod terénem. Výkres je součástí rozsáhlejší technické dokumentace. M1148

Vybudován nový rezervoár v místě pramene a rekonstruováno přívodní potrubí.

Chemický rozbor minerální vody Mariina pramene z roku 1912 zachycuje její iontové složení, zastoupení jednotlivých minerálních solí i obsah volného oxidu uhličitého (CO₂) a kyseliny křemičité (H₂SiO₃). M1153

Historická dokumentace jímání pramenů Prelát, Vedlejší (Nebenquelle), Putz a Schirmer, včetně potrubních rozvodů a přívodu minerální vody do rezervoáru. Vypracoval Wächtler, 1912. M1126.

Znovuzachycení pramenů a nové  vrty které odhalily množství  drobných pramenů  ve větší  hloubce.

Spolu s kompletní rekonstrukcí prameniště vybudovány 3  nové rezervoáry.