Ferdinandovy prameny

Po místním komisionelním ohledání pod vedením G. F. Schindlera a úředního hejtmana kláštera bylo dodáno palivové a stavební dříví a zahájena výroba soli. Protože bylo území močálovité, Winter předpokládá, že v místě nejsilnějšího výstupu CO₂ bylo primitivně zřízeno zařízení či čerpadlo oddělující minerální vodu od močálové vody. Pozor: Nejedná se o doložený technický plán, ale o autorovu rekonstrukci. Místo: Močálovité území budoucího Ferdinandova pramene, v místě nejsilnějšího vývěru CO₂. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt již neexistuje (2026).

Terénní úpravy, pažení a vysušení zeminy. Vývěr byl zakryt dřevěným roštem. Rok 1819 představuje první zásadní doložené zachycení Ferdinandova pramene. Po získání území Ferdinandova pramene tepelským klášterem bylo za opata Karla Reitenbergera okolí pramene vysušeno. Z vývěru byl odstraněn silný solný nános a pramen byl pečlivě opatřen masivním dřevěným jámovým roubením. Nad ním vznikl lehký dřevěný kryt. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt již neexistuje. (2026).

Chemické prozkoumání pramene Josefem Janem Steinmannem. Přesné datum měření není uvedeno. Po zachycení pramene provedl profesor Josef Jan Steinmann jeho chemický rozbor. Výsledky následně publikoval. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání (2026).

Původní lehký dřevěný kryt nad jímáním byl odstraněn a nahrazen architektonickým zastřešením. Nad pramenem vznikla kopulovitá stavba, na kterou z východní i západní strany navazovaly kolonády v antickém slohu. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt je přístupný (2026).

Rezervoáry minerální vody pro Nové lázně. Zavedení mechanického čerpání a tlakového vedení minerální vody do lázeňského ústavu. Po předchozích neúspěšných pokusech překonat přibližně padesátimetrový výškový rozdíl byl roku 1869-70 realizován použitelný projekt. V západní části Ferdinandovy kolonády bylo instalováno čerpadlo, které tlačilo minerální vodu potrubím do lázeňského ústavu v horní části města. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt existuje, ale není přístupný (2026).

Odpařování minerální vody a výroba soli přímo u pramene. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt již neexistuje. (2026).

Benno Winter navrhl nový vrtný průzkum Ferdinandova prameniště. Důvodem bylo poznání, že starý způsob intenzivního čerpání narušoval chemickou rovnováhu pramene a umožňoval přimísení jiné, méně koncentrované minerální vody. Winter rozlišil dva typy vod: mělčí, méně koncentrovanou, ale velmi bohatou na CO₂, a hlubší, silně mineralizovanou vodu bohatou na Glauberovu sůl. Navrhl proto vrtný geologický a hydrologický průzkum s cílem oba typy vod oddělit. Návrh přijal opat Gilbert Helmer a lázeňská nájemní společnost, následně byl úředně schválen a Zřídelní úřad dostal za úkol práce provést. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání (2026).

Po ukončení vrtných prací byly v červnu 1922 nové prameny Zřídelním úřadem velmi podrobně chemicky a hydrologicky sledovány. Cílem bylo zjistit, zda se nové prameny navzájem ovlivňují a zda mění vydatnost nebo chemické složení starého Ferdinandova pramene. Výsledky podle Wintera ukázaly, že tři nové prameny mohou existovat jako samostatná individua, aniž by ovlivňovaly starý pramen. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání (2026).

V listopadu 1922 byl podle Winterova návrhu proveden hluboký vrt přímo ve starém Ferdinandově prameni, tedy ze dna původní studny či jímadla, až do hloubky 20,5 metru. Výstupní roura byla založena na základní hornině. Byla získána voda obdobná vodě z vrtu IX, bohatá na Glauberovu sůl, která při výtoku přibližně jeden metr nad terénem dosahovala vydatnosti až 120 l/min. Tím bylo možné fyzicky oddělit silně mineralizovanou hlubokou vodu od slabší vody ve starém jímadle. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání (2026).

Na jaře 1924 bylo základně zřízeno potrubí nových pramenů. Výstupní roury byly vyrobeny ze silnostěnné mědi, ve spodní části byly trychtýřovitě rozšířené a v oblasti podlahy obslužných místností opatřené dřevěným pláštěm. Byly vloženy do železných Mannesmannových rour a mezera mezi nimi byla utěsněna vildštejnskou hlínou. Kniha uvádí světlosti potrubí pro prameny Ferdinand IV, Ferdinand VI, Ferdinand IX a původní Ferdinandův pramen v posloupnosti přibližně 50, 40, 90 a 60 mm. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání (2026).

Projekt výstavby centrální akumulace a čerpací stanice u Ferdinandových pramenů. Součástí návrhu byly vlastní rezervoáry minerální vody určené pro pitné a vanové kúry. Akumulační nádrže kruhového půdorysu o objemu 270 a 970 hl byly navrženy v prostoru prameniště. Výstupní roury nového jímadla ústily do měděných přelivných těles, jejichž přelivy se nacházely přibližně 1,70 metru pod povrchem. Voda byla vedena do měděné vyrovnávací nádrže s měřicím zařízením a následně do nádržky určené pro koupelovou vodu. Tyto prvky byly umístěny v betonové obslužné místnosti. Čtyři přelivy nového zařízení poskytovaly dohromady přibližně 90 l/min, což podle Wintera znamenalo zvýšení vydatnosti přibližně o 60 l/min oproti starému prameni. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt existuje ale je nepřístupný (2026).

Ferdinand VI – Excelsior. Plnírna minerální vody pramene Ferdinand VI. Dochován je půdorys a dva řezy objektu. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt existuje ale je nepřístupný (2026).

Pramen kvůli válečným událostem uzavřen. 17. 10. 1942

Návrh výtlačných řadů minerální vody z pramenů Excelsior a Rudolf do stáčírny. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt existuje (2026).

Vrt Ferdinand VI – Excelsior byl rekonstruován s cílem zvýšit jeho vydatnost. Součástí zásahu bylo nové vybavení vývrtu a sanace pramene. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt existuje (2026).

Retrospektivní analýza mineralizace využívaných pramenů prokázala pokles koncentrací minerálních látek. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání (2026).

Schéma Hydroprojektu z roku 1981 dokumentuje provozní infrastrukturu Ferdinandových a Rudolfových pramenů – způsob jejich jímání, akumulaci, čerpání a rozvod minerální vody mezi jednotlivými zdroji, čerpacími stanicemi a plnírnou. Výkres názorně ukazuje, že pramenný systém netvoří jednotlivý pramen, ale rozsáhlá technická síť propojených jímacích, akumulačních a transportních prvků.

Ferdinand HV 43 Augustin a Ferdinand HV 44 Edward VII. Nový jímací vrt z roku 2013, hluboký 75 metrů, byl vybudován za účelem získání více mineralizované vody pro léčebné účely. Voda se vyznačuje vyšší koncentrací chloridů, což svědčí o jejím složitém původu – karlovarském typu. Vrt nemá samovolný přetok. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt existuje (2026).

Minerální voda z pramene Ferdinand VI – Excelsior je využívána ke stáčení. V roce 2018 proběhla rekonstrukce stáčírny a přilehlého areálu společností BOHEMIA HEALING MARIENBAD WATERS a.s. Objekt existuje, ale je veřejnosti nepřístupný (2026).

Hydrologická mapa Slavkovského lesa vztahující se k přírodní zdrojové vrstvě pramenného systému.