Křížový pramen

Lékárník Damian Schulz získává z pramene léčivou sůl.

Tepelský kanovník a lékárník Damián Schulz nahradil pařez dřevěným jímáním, vývěr obložil kamennými kvádry, chránil jej proti povrchovým vodám, zastřešil jej a poblíž vztyčil vysoký dřevěný kříž.

První  chemické  analýzy tří  pramenů tohoto prameniště  provedl pražský  chemik  Jan Anton Josef Scirinci, a jen o šest let později jej dalším chemickým zkouškám, vedle Ambrožova a Mariina pramen, podrobil také budoucí profesor Johann Josef Zauschner.

Opat Karel Kašpar Reitenberger nechal vybudovat promenádu mezi Křížovým a Novým, později Karolininým pramenem. K roku 1819 byl vystavěn také nový monumentální pavilon s kupolí, který stejně jako kolonádu vynášelo elegantní ionské sloupořadí. Honosnou neoklasicistní  stavbu  provedl tepelský stavitel Anton Thurner z Přimdy jako lehkou konstrukci ze dřeva a cihel, která nesměla příliš zatížit nestabilní podloží s cenným minerálním zdrojem. Mimořádná kultivovanost architektury vede některé  badatele k domněnkám, že za návrhem mohl stát v Praze působící vídeňský architekt a pedagog Georg Fischer, mj. autor zámku Kačina, nebo  pův. klášteního kostela Hybernů na Příkopech v Praze (Hybernia). V roce 1827 byl u kolonády vybudován promenádní sál pro pitné kůry. Kříž  nad pramenem by současně pozlacen a spolu s pavilonem se staly významným symbolem města.

Stáčení a distribuce vod Křížového pramene z iniciativy hraběte Kolowrata započalo už okolo r. 1815. Přímo  u pramene bylo  vytvořeno jímání a malý sklad džbánků, který sloužila až  do dokončení  promenády. Poté byl roku 1819  severně nad Křížovým pramenem postaven  první menší zasilatelský dům neboli plnírna.

Obsahoval kancelář a prostory nutné pro stáčení, skladování a expedici vody. Zanedlouho  tento provoz expandoval v lukrativní podnikání, dávající  zaměstnání víc než čtyřiceti  dělníkům.

Spolu s novou úpravou jímání, vedenou komisí profesora příbramské Hornické akademie Karla Heyrovského, byla zřízena osmiboká  trychtýřovitá šachtice o objemu asi 1 200 litrů. Během pitných hodin se zásoba vyčerpala a přes noc znovu doplnila; uváděna je kapacita až 8 000 pohárů denně. Nová nádrž měla větší rozměry a lépe chránila pramen před povrchovou vodou. O celé  akci bylo  vydáno odborné pojednání v publikaci dr. Franze Opitze.

Zpráva o geolog., hydrogeolog. a tekton. situací v okolí Křížového pramene a možném ovlivnění pramene rekonstrukcí sousedních domů Kolbely a Zlatý anděl.

Podle projektu vídeňských architektu Hanse Miksche a Juliana Niedzielskeho byla na místě dřívějšího Promenádního sálu byla postavena dodnes existující novobarokní Hlavní kolonáda z litiny a oceli, napojená přímo na pavilon Křížového pramene.

Vybudován nový rezervoár v místě pramene a rekonstruováno přívodní potrubí.

Znovuzachycení pramenů a nové  vrty které odhalily množství  drobných pramenů  ve větší  hloubce.

Spolu s kompletní rekonstrukcí prameniště vybudovány 3  nové rezervoáry.

Plány sekundární akumulace minerální vody v podobě vodojemu pod kolonádou o objemu 520 m³. Systém tvořily dvě kruhové válcové železobetonové nádrže s rovným dnem. Výkresy společnosti G. Rumpel A. G. zachycují detail cisterny na plyn, půdorys akumulační nádrže i situaci vodovodu minerální vody vedeného od Mariina pramene a sběrné šachty Vývěrních pramenů do akumulace.

Významná akumulace označovaná jako Vodojem č.1. Prokazatelně dle výkresů Kantnera (1961) napojen na Ústřední a Mariiny prameny, dále na Lesní pramen a patrně Křížový. Akumulace slouží pro zásobování Nových Lázní. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt existuje, ale není přístupný (2026).

V letech 1936-1938 proběhla komplexní modernizace lázeňské infrastruktury pod vedením hydrogeologa ing. Benno Wintera. Byly provedeny petrochemické rozbory podloží a tři nové zkušební vrty, které odhalily množství  menších pramenů.

K – Geologický a hydrologický řez východní a západní skupinou Křížového pramene z roku 1937. Výkres zachycuje puklinové porušení horninového masivu a vrty B1–B3, dokumentující průzkum a způsob zachycení minerální vody.

Rekonstrukce a nové  vybavení picí místnosti, nové přelivné  vázy.

Prováděcí plán o novém zachycení západní skupiny Křížového pramene z ledna 1938. Obsahuje tři výkresy (patrně součást rozsáhlejší dokumentace): jímání, manipulační šachty, rozvod min. vody, řezy, půdorysy. V průběhu širší rekonstrukce prameniště byla nově vystrojena jímací místnost, mj. vybavena větrákem. Prameny byly nově zachyceny podle projektu Ing. Benno  Wintera. Nové vybavení  jímky.

Pramen kvůli válečným událostem uzavřen. 17. 10. 1942

Rekonstrukce akumulace a distribuce Křížového pramene. Historie jímání minerálního pramene Křížový. Mariánské Lázně: projekt rekonstrukce pramene „Křížový III“ a vybudování nového pramene „Křížový IV“ .

Vývěry Křížového pramene trpěly v průběhu  celého  20. století značnou  nestabilitou. Poklesy vydatnosti vedly k úpravám prováděným ve 30. letech Benno Winterem, ale ani tehdy se nepodařilo prameny stabilizovat a některé z jím provedených vrtů během  desetiletí zcela “vyschly”. V 50. letech došlo k prudkému poklesu i posledního funkčního III. vrtu.

Bezodkladná  sanace znamenala vyhloubení nového vrtu. Vrt Křížový IV dosáhl hloubky 83,5 m, s počáteční vydatností kolem 3,4 l/min. Obnovení činnosti III. vrtu vyžádalo jeho vyčištění a rozšíření profilu, čímž se podařilo dosáhnout vydatnosti 1,4 litrů/min. beze změny míry mineralizace.

Souvislosti s široce pojatou obnovou  areálu  hlavní kolonády proběhla rekonstrukce také v případě pavilonu Křížového pramene. Kvůli běžným komplikacím tehdejší “stavební výroby” šlo o značně vleklou akci, trvající bezmála desetiletí. Analýza Křížového III uváděla 9 488 mg pevných látek/kg vody; Křížový IV měl 7 020 mg/kg. Rozdíly potvrzují, že jednotlivá jímání neměla zcela totožné složení ani vydatnost.

Komplexní analýza přírodní minerální vody léčivé z pramene Křížový IV. z Mariánských Lázní okr. Cheb (1986).

Hydrologická mapa Slavkovského lesa vztahující se k přírodní zdrojové vrstvě pramenného systému.