Jímání

Roku 1812 byl Ambrožův pramen překryt dřevěným pavilónkem empírového slohu. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt již neexistuje (2026).

Terénní úpravy, pažení a vysušení zeminy. Vývěr byl zakryt dřevěným roštem. Rok 1819 představuje první zásadní doložené zachycení Ferdinandova pramene. Po získání území Ferdinandova pramene tepelským klášterem bylo za opata Karla Reitenbergera okolí pramene vysušeno. Z vývěru byl odstraněn silný solný nános a pramen byl pečlivě opatřen masivním dřevěným jámovým roubením. Nad ním vznikl lehký dřevěný kryt. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt již neexistuje. (2026).

Zmínka o starém jímání Ambrožova pramene z roku 1870. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt již neexistuje (2026).

Výkres zachycení Rudolfova pramene III (Nového pramene) z roku 1909. Zobrazuje konstrukci jímání minerální vody, geologické vrstvy, napojení potrubí a situaci pramene v území. Dokumentuje technické řešení jímání a napojení pramene. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt není přístupný (2026).

Historický výkres z dubna 1909 zachycuje technické řešení jímání minerálních vod pod Prelátovým pramenem. Detailní půdorys a řez znázorňují konstrukci jímací šachty a navazující potrubí pro odvod minerální vody.

Archivní dokumentace: M 1130, ML 296.

Půdorys a řez jímacího zařízení Mariiných pramenů před rokem 1910 a po jeho rekonstrukci. Prameny byly soustředěny do společného bazénu v budově o rozměrech přibližně 10,5 × 23,5 m. Hloubka jímání se zvýšila z původních 1,5 na 4 metry pod terénem. Výkres je součástí rozsáhlejší technické dokumentace. M1148

Historická dokumentace jímání pramenů Prelát, Vedlejší (Nebenquelle), Putz a Schirmer, včetně potrubních rozvodů a přívodu minerální vody do rezervoáru. Vypracoval Wächtler, 1912. M1126.

Tři výkresy – půdorys a řez jímacích těles Rudolfových pramenů. Hlavní prn. (Haupt), obr. 14: perforovaný zvon, skruže 700 mm, tři vývody min. vody. Rudolf I, II – půdorys a řez jímacími tělesy; skruže Ø 700 mm ve spodní partii perforované (obr. 15). Patrně součástí rozsáhlé výkresové dokumentace jímání prn. Rudolf III, kombinace zvonu a 7 m [nečitelné] drenáže – půdorys, řez, obr. 16. Kopie původní dokumentace E. Wächtera. M 1132

Jímání pramenů Alfa, Beta, Gama, Delta, Prelátova pramene a Schirmerova pramene.
Historická technická dokumentace zachycující konstrukci jímacích studní, jejich řezy, půdorysy a situační plán pramenné oblasti. M1125, M1129.

Rekonstrukce a nové jímání Prelátova pramene
Historický návrh úpravy prameniště, zachycující zahloubený prostor se schodištěm a zábradlím, dosud bez zastřešujícího pavilonu. Na výkresech je již patrný charakteristický půdorysný tvar pozdějšího pramenného altánu. M1128, M1129.

V listopadu 1922 byl podle Winterova návrhu proveden hluboký vrt přímo ve starém Ferdinandově prameni, tedy ze dna původní studny či jímadla, až do hloubky 20,5 metru. Výstupní roura byla založena na základní hornině. Byla získána voda obdobná vodě z vrtu IX, bohatá na Glauberovu sůl, která při výtoku přibližně jeden metr nad terénem dosahovala vydatnosti až 120 l/min. Tím bylo možné fyzicky oddělit silně mineralizovanou hlubokou vodu od slabší vody ve starém jímadle. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání (2026).

Znovuzachycení Ambrožových pramenů. Dochovala se rozsáhlá technická a úřední dokumentace vztahující se k provedeným zásahům. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt není přístupný (2026).

Projekt zachycení a jímání Ambrožových pramenů. Dochovala se technická dokumentace návrhu a provedení jímání. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt je přístupný (2026).

Technická dokumentace přetokové vázy Ambrožova pramene. Dochován je půdorys a řez zařízení. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt je přístupný (2026).

V roce 1931 provedl dr. Benno Winter rozsáhlou rekonstrukci jímání Mariiných pramenů. Dochované výkresy zachycují dvě zvonové jímky pro záchyt přírodního oxidu uhličitého (CO₂) a soustavu vrtů, z nichž nejhlubší dosahovaly až 60 metrů. Úpravy souvisely s využíváním léčivého plynu v lázeňském provozu. Rozsah jejich skutečné realizace však není zcela doložen. M1148

Výkres znázorňující řez jímacím tělesem převrtaného Rudolfova pramene (1937). Původní zvonový záchyt je kombinovaný s vrtem do hl. 25,26 mpt, zvon cca do 10 mpt. Ze skruží jsou vyvedeny tři výtokové řady s udáním přetokových úrovní. Z jímacího tělesa je jedno vedení vyústěno u přilehlé šachtice. Mj. výkres obsahuje i schéma petrograf. hodnocení profilu. Doplněno situací a schématem půdorysu rozvodu min. vody v bezprostřední blízkosti jímacího objektu. Autor – Benno Winter. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání (2026).

Vrt Ferdinand VI – Excelsior byl rekonstruován s cílem zvýšit jeho vydatnost. Součástí zásahu bylo nové vybavení vývrtu a sanace pramene. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt existuje (2026).

Schéma Hydroprojektu z roku 1981 dokumentuje provozní infrastrukturu Ferdinandových a Rudolfových pramenů – způsob jejich jímání, akumulaci, čerpání a rozvod minerální vody mezi jednotlivými zdroji, čerpacími stanicemi a plnírnou. Výkres názorně ukazuje, že pramenný systém netvoří jednotlivý pramen, ale rozsáhlá technická síť propojených jímacích, akumulačních a transportních prvků.

Ve dnech 11.–17. listopadu 1985 proběhla údržba a modernizace jímacího zařízení Mariiných pramenů. Práce zahrnovaly vyčištění bazénu, opravy zajištění vývěrů, úpravy odvodňovacích drenáží a instalaci nového zařízení pro měření vydatnosti minerální vody a oxidu uhličitého (CO₂). Zásah podrobně dokumentují technické výkresy a fotografie.

Archivní dokumentace: M 1155.

Ferdinand HV 43 Augustin a Ferdinand HV 44 Edward VII. Nový jímací vrt z roku 2013, hluboký 75 metrů, byl vybudován za účelem získání více mineralizované vody pro léčebné účely. Voda se vyznačuje vyšší koncentrací chloridů, což svědčí o jejím složitém původu – karlovarském typu. Vrt nemá samovolný přetok. Archivní materiály jsou k dispozici na vyžádání, objekt existuje (2026).