Mariiny prameny

První léčebné pobyty u Mariina pramene se uskutečňovaly již ve druhé čtvrtině 15. století. Dokládají je mimo jiné nálezy keramiky z místního rašeliniště, datované do přelomu 15. a 16. století.

V dopise z 16. března 1606 popsal lékař Michael Raudenius průzkum Smraďocha (dnešního Mariina pramene). Jeho léčivou sílu přisuzoval přítomnosti vitriolu v okolních horninách. Dobové kroniky zaznamenávají také pozoruhodný příběh dr. Prudentia, rady císaře Rudolfa II., který se podle svědectví po teplých koupelích v minerálních vodách Smraďochu zotavil z těžkého ochrnutí natolik, že mohl znovu chodit. Pramen: Annales Teplenses, sv. II.

V roce 1609 užíval léčebné koupele ve Smraďochu (dnešním Mariině prameni) také Jáchym z Kolovrat, svobodný pán z Liebsteinu a majitel panství Rabštejn a Libkovice. Lázeňskou léčbu mu doporučil slavkovský lékař dr. Michael Raudenius. Pramen: Bohuslav Balbín, s. 66.

Scrinci ve svém pojednání o tepelském léčivém prameni, vydaném roku 1760 v Augsburgu, popisuje šest pramenů. První z nich označuje jako „Sírovou koupel“ neboli „Smraďoch“ – dnešní Mariin pramen.

Již v roce 1786 je u Mariina pramene doložena jednoduchá roubená lázeňská stavba se čtyřmi koupelnami, nazývaná Marienbad. Voda se ohřívala ve velkých železných kotlích pod širým nebem. Právě tato skromná stavba dala později jméno celému lázeňskému městu. Již v roce 1788 stála u Mariina pramene první dřevěná lázeňská budova, kterou nechal vybudovat opat Trautmannsdorf. Prostá stavba se čtyřmi koupelnami využívala vodu ohřívanou ve velkých železných kotlích pod širým nebem. Nešlo ještě o komerční lázeňský provoz, ale spíše o zpřístupnění oblíbeného léčivého pramene veřejnosti.

Mariin pramen byl vyčištěn a stavebně upraven, zatímco okolní bažinatý terén byl zpřístupněn schůdnou cestou. Na podnět dr. J. J. Nehra byl roku 1808 u Mariina pramene postaven hostinec s koupelnami, známý jako Tracteur-Haus. V letech 1810–1812 následovala výstavba Starých lázní, předchůdce dnešních Centrálních lázní. Obě budovy spojovala s osadou U Kyselky přímá prašná cesta lemovaná alejí, založená před rokem 1811.

V roce 1818 se v Mariánských Lázních léčil drážďanský lékař a vynálezce umělých minerálních vod dr. Struve. Kromě pitné kúry Křížovým pramenem, koupelí v Mariině prameni a slatinných obkladů experimentoval také s léčivým plynem unikajícím ze země. Po pěti týdnech zaznamenal výrazné zmírnění dlouhodobých dnavých obtíží. Své zkušenosti publikoval v pojednání, z něhož čerpal dr. Heidler v roce 1819.

V roce 1820 byl lázeňský dům rozšířen o sprchové a parní lázně. Mariin pramen, využívaný především ke koupelím, získal roku 1821 nové jímání a první zastřešení. To bylo v roce 1828 znovu obnoveno.

Půdorys a řez jímacího zařízení Mariiných pramenů před rokem 1910 a po jeho rekonstrukci. Prameny byly soustředěny do společného bazénu v budově o rozměrech přibližně 10,5 × 23,5 m. Hloubka jímání se zvýšila z původních 1,5 na 4 metry pod terénem. Výkres je součástí rozsáhlejší technické dokumentace. M1148

Chemický rozbor minerální vody Mariina pramene z roku 1912 zachycuje její iontové složení, zastoupení jednotlivých minerálních solí i obsah volného oxidu uhličitého (CO₂) a kyseliny křemičité (H₂SiO₃). M1153

Půdorys a řez historickou stavbou nad prameništěm Mariina pramene, zpracované diplomovaným architektem a městským stavitelem Josefem Schafferem. P1080249

Na podzim roku 1929 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce jímání Mariiných pramenů podle dokumentace společnosti G. Rumpel A. G. Původní akumulační nádrž byla rozdělena na dvě části, v nichž vzniklo celkem pět sond. Soustava vrtů dosahovala hloubky až 30 metrů. Nové zařízení zahrnovalo šest zvonovitých jímacích těles pro minerální vodu a dvě samostatné jímky pro záchyt suchého oxidu uhličitého (CO₂). Chemické analýzy prokázaly vysokou čistotu zachycovaného plynu s obsahem 99,3 % CO₂ a 0,0083 % sirovodíku (H₂S). Rekonstrukci podrobně zachycují technické zprávy dr. Benna Wintera z let 1929–1931, včetně půdorysů, řezů a situačních výkresů.

Archivní dokumentace: M 1146, M 1148, M1153, M1163, P1080238.

Plány sekundární akumulace všech tří pramenů minerální vody v podobě vodojemu pod kolonádou o objemu 520 m³. Systém tvořily dvě kruhové válcové železobetonové nádrže s rovným dnem. Výkresy společnosti G. Rumpel A. G. zachycují detail cisterny na plyn, půdorys akumulační nádrže i situaci vodovodu minerální vody.

Výkresová dokumentace firmy G. Rumpel A. G. z let 1930–1933 zachycuje technické vybavení Mariiných pramenů v mimořádném detailu – od skleněných potrubí přes strojovnu a sklad rašeliny až po regulaci zpětného toku. Součástí je také podélný profil minerálkovodu od pramenů Vývěrní I a II do akumulace a orientační půdorysy rozvodu minerální vody.

V roce 1931 provedl dr. Benno Winter rozsáhlou rekonstrukci jímání Mariiných pramenů. Dochované výkresy zachycují dvě zvonové jímky pro záchyt přírodního oxidu uhličitého (CO₂) a soustavu vrtů, z nichž nejhlubší dosahovaly až 60 metrů. Úpravy souvisely s využíváním léčivého plynu v lázeňském provozu. Rozsah jejich skutečné realizace však není zcela doložen. M1148

Historické výkresy zachycují půdorysy a řezy keramickou fontánou Mariina pramene (Springschale) od společnosti RAKO. Další technické řešení fontány, včetně půdorysu a řezu, zpracovala roku 1931 společnost G. Rumpel A. G.. P1080247, P1080245

Detailní zaměření historického stavu objektu v měřítku 1 : 10, zachycující jeho původní konstrukční a architektonické řešení. P1080254

Během lázeňské sezony se zde pacienti ponořovali po pás do léčivého plynu. Bohužel je ale pro turisty uzavřen. V roce 1977 byl pavilón zbořen a v blízkosti původního pavilónu byl jímán z 52 metrů hlubokého vrtu do igelitových obálek určených k přímé aplikaci.

V roce 1984 byl objeven nový minerální pramen, pojmenovaný Nová Marie.

Ve dnech 11.–17. listopadu 1985 proběhla údržba a modernizace jímacího zařízení Mariiných pramenů. Práce zahrnovaly vyčištění bazénu, opravy zajištění vývěrů, úpravy odvodňovacích drenáží a instalaci nového zařízení pro měření vydatnosti minerální vody a oxidu uhličitého (CO₂). Zásah podrobně dokumentují technické výkresy a fotografie.

Archivní dokumentace: M 1155.

V roce 2026 byl areál rozšířen o minerální zdroj BJ-6 Nová Marie, nacházející se ve svahu přibližně 100 metrů od lázeňského domu Maria Spa.

Minerální voda z pramene je přiváděna minerálkovodem do stáčírny společnosti BHMW a. s., která se nachází nad kolonádou Ferdinandova pramene.